Slavíme 20 let Přihlásit / Registrovat

Komunikace s umírajícím a blízkými

Komunikace s pacientem/klientem jako partnerem je základem dobré zdravotně-sociální péče vůbec. V době, kdy je člověk na konci života, nastává jak pro něj, tak pro všechny jeho blízké a pečující bytosti zvláštní čas. Všechno, co je konáno a řečeno, je velmi důležité a má zvláštní váhu. Může to být pro ošetřující a doprovázející osoby těžké, ale i velmi obohacující. Abychom mohli tento důležitý čas pomoci dobře naplnit, je dobré znát některé základní zásady komunikace s umírajícím člověkem a jeho rodinou. Každý člověk je jedinečný a jeho blízcí též a je třeba na to citlivě reagovat a tyto základní zásady tvořivě rozvíjet.

Dobrá paliativní péče dává co největší prostor nemocnému člověku

Taková péče maximálně respektuje jeho přání a potřeby. Nabízí vedle lékařské a ošetřovatelské péče pravdivou a citlivou komunikaci, poskytuje sociální, psychickou a duchovní podporu a celostní doprovázení nemocného i jeho rodiny.

Dobrou komunikací můžeme vzdor krátícímu se času a přibývání fyzických nesnází pomoci zlepšit kvalitu života umírajícího člověka a jeho blízkých. 

Musíme vždy mít na paměti, že vstupujeme do života pacienta i jeho rodiny jen na malou chvíli. Přesto některé věci můžeme a máme konat:

  • Připravovat nemocného i rodinu na změny, které přijdou
  • Dát prostor pro vyslovení potřeb všeho druhu
  • Reagovat na vyslovené potřeby a přání
  • Poznávat a respektovat jejich hodnoty

Můžeme pomoci všem zúčastněným projít fázemi vyrovnávání se s nemocí a umíráním, jak je popsala Elisabeth Kübler-Rossová (viz doporučená literatura)

Fáze podle Kübler-Rossové

NEGACE – šok, popírání, izolace

AGRESE – hněv, vzpoura, vztek

SMLOUVÁNÍ – vyjednávání

DEPRESE – smutek

SMÍŘENÍ – souhlas nebo složení zbraní nebo rezignace

Je dobré mít na paměti, že každý člověk neprochází nutně všemi fázemi a také že nemocný často může být v jiné fázi, než v jaké se nacházejí jeho blízcí. Jednotlivé fáze také nemusí jít popořadě za sebou, ale různě se proměňovat a cyklit. Je spíš důležité si uvědomovat, v jaké fázi se nemocný a pečující nachází, než která předcházela a jaká má přijít.

Základní sociální potřeby člověka na konci života
  • Nebýt sám
  • Sdílení současnosti, rekapitulace minulosti
  • Moci vyslovit obavy z budoucnosti a smrti, i svá přání
  • Moci projevit city
  • Být informován o zdravotním stavu 
  • Mít útěchu a podporu od ostatních členů rodiny
  • Obdržet uznání, podporu a útěchu i od „profesionálů“
  • Být informován o blížící se smrti
  • Být respektován ve svých kulturních a spirituálních názorech, přáních a potřebách
  • Dokončit nehotové, rozloučit se
  • Vědět, že ti, co zůstanou, to zvládnou
  • Dostat dovolení zemřít

 

K paliativní péči je vždy přizvána i rodina

I na sociální potřeby rodiny musíme pamatovat. Jsou to například

  • Být s umírajícím člověkem
  • Vědět, jak být s umírajícím, co dělat, co nedělat
  • Mít útěchu a podporu od ostatních členů rodiny
  • Mít jistotu, že je umírajícímu nejlépe, jak jen to jde
  • Moci projevit city
  • Být informován o stavu umírajícího
  • Moci vyslovit obavy z budoucnosti a smrti
  • Být informován o blížící se smrti
  • Dokončit nehotové, rozloučit se
  • Obdržet uznání, podporu a útěchu od „profesionálů“
  • Nebýt sám
Základem paliativní péče je pravdivá komunikace

Otevřená komunikace i o diagnóze a prognóze není snadná, ale je důležitá: umožňuje nemocnému i jeho blízkým plně využít čas, který mají před sebou. Co je důležité nezapomínat:

  • O všech příznacích a procesech je nutné mluvit a připravit se na ně!
  • Naděje je založená na poznání, nikoli na neznalosti.
  • Abych se mohl zodpovědně rozhodovat, musím být informovaný.
  • Co zůstane zatajené, nebude nikdy řečeno.
  • Co chceš říct nebo udělat teď, neodkládej na zítřek, i kdyby jich mohlo být ještě spousta.
Zásady komunikace
  • nepřerušovat
  • neodporovat
  • nesnižovat to, co klient říká
  • neodvádět řeč
  • nespěchat, počkat a umět mlčet
  • nedávat falešné naděje
  • samota uprostřed přehnaně optimistických lidí může být trýznivá
Základní postupy komunikace
  • představujte se srozumitelně a klidně
  • pacientovi zřetelně dejte najevo již v první odpovědi, že jste tu pro něj a máte na něj čas
  • buďte přívětiví, laskaví, vstřícní
  • pro hovor volte pokud možno klidné a tiché místo
  • ujistěte pacienta o tom, že jste připraveni naslouchat. Hovor nepřerušujte s tím, že zvoní mobil nebo druhý telefon, naopak uklidněte pacienta, že ač zvoní telefon, je pro vás stále na prvním místě pacient a na telefon se ozvete později nebo jej vyřídí kolega z týmu
  • dejte pacientovi prostor, aby vysvětlil svou situaci. Reagujte a pokládejte otevřené otázky, nepřerušujte jej, neodvádějte řeč jinam
  • při delším hovoru je vhodné občas oslovit pacienta jménem, zvláště je-li rozrušený, smutný, plačící, mlčící. Pacienty do ničeho nenuťte, nicméně jim můžete dodávat odvahu, podporu a rozhovor vést
  • při loučení stručně zopakujte, na čem jste se dohodli. Musí být jasné, co má kdo udělat, kdo vyčkává, kdo znovu zavolá a kdy
  •  O všech příznacích a procesech je nutné mluvit a připravit se na ně! Porozumění situaci ji pomáhá zvládnout.
  • Pravdivá komunikace (i o obavách) umožňuje nemocnému i jeho blízkým plně využít čas, který mají před sebou.
Předpoklady pravdivé komunikace
  • zacházení s úctou, respektování intimity
  • vytvořit bezpečné prostředí
  • vytvořit vztah důvěry
  • empatie, aktivní naslouchání
  • otevřenost (nemají existovat tabuizovaná témata)
  • respekt, přijetí, tempo
  • Ask talk ask
  • nebojme se přiznat vlastní hranice, nejistoty a projevit vlastní emoce.
  • není nutné usilovat o ideální komunikaci, pomáhá být autentický
Jak začít? (příklady otázek)
  • Jak vám dnes je?
  • Co se děje?
  • Co byste rád/a?
  • Co se vám honí hlavou?
  • Máte starosti, s kterými bych vám mohl/a pomoci?
  • Zdá se mi, že vás něco trápí...
  • Vidím, že se dnes necítíte dobře...
  • Co to pro vás znamená?
  • Co vás nejvíce zatěžuje?
  • Chcete mluvit o tom, co vás čeká?
  • Kdyby se stav zhoršil, čeho se nejvíce bojíte?
  • Chcete se na něco zeptat?
  • Co si v žádném případě nepřejete?
  • Z čeho máte největší strach?
  • Co si váš blízký nepřeje?
Sdělování závažných informací

O diagnóze, prognóze a výsledcích vyšetření by měl nemocného informovat lékař, který jej zná, a to nejlépe osobně. Nicméně i ostatní členové týmu musí často čelit otázkám a ve spolupráci s lékařem a s ostatními členy týmu rozhovory o diagnóze a prognóze absolvovat a je tedy dobré být na ně připraven.

  • naplánujte setkání podle přání nemocného, buď o samotě, nebo za přítomnosti jeho blízkých;
  • zajistěte si dostatek času, připravte si písemné zprávy, poznámky, další informace
  • zvolte klidné nerušené místo
Několik praktických pravidel pro sdělování závažných informací
  • mluvte upřímně a pravdivě, vyjadřujte se citlivě, ale jasně, jednoduše, bez dvojsmyslů
  • zjistěte, kolik toho pacient již ví a co si o svém stavu myslí, zvažte, co potřebuje vědět
  • zeptejte se, jestli pacient zná/chce znát pravdu o svém vážném stavu
  • vysvětlete současnou situaci a podejte nové informace, které jsou ve vaší kompetenci
  • novinky sdělujte pomalu, po krocích, dopřejte dost času na vstřebání informace
  • vyjasněte si, jestli nemocný chápe situaci a jestli slyšel to, co jste řekli
  • vyzvěte nemocného, ať se zeptá na všechno, čemu nerozumí nebo co jej zajímá
  • povzbuďte nemocného, aby vyjádřil své obavy a strach, projevte soucit
  • shrňte, co nemocného trápí, a pomozte mu určit priority
  • poraďte nemocnému s dalšími kroky týkajícími se jeho nemoci a léčby
  • ujistěte nemocného, že nezůstane v těžké situaci sám a bez pomoci

Na konci rozhovoru nabídněte

  • další informace (letáky atd.)
  • možnost dalšího setkání
  • zeptejte se, jestli v dané chvíli nepotřebuje nemocný ještě něco jiného
  • podle situace také nabídněte možnost rozhovoru s lékařem, psychologem, psychoterapeutem nebo pastoračním pracovníkem

O rozhovoru informujte další členy týmu, případně ošetřujícího nebo praktického lékaře.

Hlavní body a krátkou reflexi rozhovoru zaznamenejte do dokumentace.

Základní informace o komunikaci s pacientem a pečující rodinou najdete v brožurách Jak být nablízku a v Době zármutku, které vydala Cesta domů.