Chcete žít až do konce podle svého přání? Bojíte se, že až přijde váš čas, budete trpět nebo budou kvůli vám trpět Vaši nejbližší? Máte obavy, že budete zachraňováni proti své vůli? Náš právní systém nyní nabízí možnost sepsat svá přání a představy, jak chceme nebo nechceme být léčeni v době, kdy o nás budou rozhodovat jiní. Přání může sepsat kdokoli a kdykoli, nemusí být nemocný nebo starý. Každého z nás může v každém věku potkat nehoda, která nás zbaví možnosti rozhodovat o sobě a své léčbě. Následující text je malým rádcem pro tyto situace.
Pan Malý sleduje v televizi reportáž o slavném bývalém jezdci Formule 1, který po nešťastném pádu na lyžích skončil v kómatu na přístrojích. Stav pacienta se již přes rok nemění, přesto je mu poskytována ta nejintenzivnější zdravotní péče – pacient je napojen na přístroje a je soustavně přístroji monitorován. Pan Malý si uvědomil, že něco takového by si pro sebe velmi nepřál. Dlouho o všem uvažoval, až nakonec sepsal dříve vyslovené přání, kterým do budoucna odmítá přístrojovou podporu životních funkcí.
Dříve vyslovené přání je termín, kterým se označuje projev vůle osoby starší 18 let ohledně toho, jakou léčbu si do budoucna přeje a jakou nepřeje. Je upraveno článkem 9 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, § 36 zákona o zdravotních službách a použije se na něj i § 38 a následující občanského zákoníku.
Pokud dojde k situaci, že nemocný člověk již o sobě a své léčbě nebude schopen rozhodovat z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu sám, budou muset o jeho záležitostech rozhodovat jiní. Ti by pak měli zohlednit jeho vůli a spravovat jeho záležitosti včetně léčebných postupů podle jeho dříve vysloveného přání.
Dříve vyslovené přání sepisuje člověk v případě, kdy se obává, že v budoucnu nebude schopen o další léčbě rozhodovat, a přitom již teď ví, co by si přál, nebo naopak nepřál. Zdravého člověka může například k sepsání dříve vysloveného přání vést obava, aby po nějaké vážné dopravní nehodě nebyl ve stavu hlubokého bezvědomí (kómatu) mnoho let napojen na přístroje, aniž by zde byla reálná šance na jeho uzdravení. Stejně tak se může rozhodnout sepsat dříve vyslovené přání člověk nemocný, např. s diagnózou neurodegenerativního onemocnění (např. syndrome demence, amyotrofické laterální sklerózy, Parkinsonovy nemoci, Huntingtonovy nemoci atd.), v jehož důsledku za několik let nebude schopen o sobě rozhodovat, nebude poznávat své blízké a bude zcela odkázán na péči druhých. Může tedy předem stanovit své budoucí přání týkající se léčby a péče (antibiotika, umělá výživa atd.).
S pacienty v pokročilé fázi nevyléčitelného onemocnění bývá dříve vyslovené přání sepisováno často proto, že si pacient nepřeje prodlužování života za každou cenu bez ohledu na jeho kvalitu, a proto odmítá v konečné fázi svého onemocnění oživovat pomocí resuscitace nebo odmítá v posledních dnech svého života převoz zdravotnickou záchrannou službou do nemocnice, a naopak požaduje adekvátní léčbu bolesti a tišení utrpení v domácím prostředí.
Z pohledu práva lze dříve vyslovené přání chápat jako pacientův informovaný souhlas nebo nesouhlas s platností do budoucna. Dříve vyslovené přání má přednost před tzv. stavem nouze, kdy má za normálních okolností zdravotník povinnost zachraňovat pacientův život. To znamená, že existuje-li dříve vyslovené přání odmítající určitý zákrok a současně není pacient v rozhodnou dobu schopen
o tomto zákroku nově rozhodovat, pak by neměl být tento zákrok proveden ani v situaci, kdy je nezbytný pro záchranu pacientova života.
Žádné dříve vyslovené přání není pro zdravotníky (resp. poskytovatele zdravotních služeb – nemocnici, hospic, zdravotnickou záchrannou službu atd.) závazné absolutně. Zdravotník se vždy může od vůle pacienta odchýlit, třebaže byla vyjádřena ve dříve vysloveném přání. Učiní-li tak však bezdůvodně nebo svévolně, jedná protiprávně.
Platí, že i na dříve vyslovené přání pacienta, které nebylo učiněno písemně, musí být brán zřetel, pokud bude prokazatelné. Brát zřetel však neznamená vždy respektovat a řídit se jím. Zdravotník vždy snadno zdůvodní, proč pouhé ústní přání nerespektoval. Dříve vyslovené přání pacienta, které je písemné a splňuje zákonem stanovené požadavky, však zdravotník musí brát vážně. Pro jeho ignorování by musely existovat přesvědčivé a pádné důvody. Jinými slovy, je jistější dříve vyslovené přání sepsat, než se spoléhat na to, že zdravotník bude respektovat přání vyslovené, ale nepsané.
Zákon v zásadě rozlišuje dvě varianty dříve vyslovených přání. V první variantě se jedná o dříve vyslovené přání, které pacient sepisuje – zjednodušeně řečeno – sám jako svůj dokument, byť k němu potřebuje součinnost lékaře.
Varianta druhá je dříve vyslovené přání zapsané do zdravotnické dokumentace pacienta při přijetí do péče nebo kdykoliv během hospitalizace.
O variantě první, tedy dříve vysloveném přání, které si pacient sepisuje sám, platí, že musí být písemné a podpis pacienta musí být úředně ověřen (např. na obecním úřadě, tzv. czech pointu atd.). Pacient musí být poučen lékařem o svém zdravotním stavu a o následcích dříve vysloveného přání. Lékařem, který je toto poučení oprávněn pacientovi poskytnout, je všeobecný praktický lékař, paliatr (tj. lékař v oboru paliativní medicína) nebo jiný lékař, pod jehož odbornost spadá zákrok, kterého se dříve vyslovené přání týká. Písemné poučení lékařem musí tvořit součást dříve vysloveného přání. Takové dříve vyslovené přání pak je závazné pro všechny zdravotníky. Zákon výslovně neuvádí, zda je lékař povinen poskytnout pacientovi na jeho žádost při psaní součinnost. Lze ale nejspíše dovodit, že pacient nemá nárok na to, aby mu lékař dříve vyslovené přání pomáhal celé sepsat. Rozhodně ale má pacient nárok na to, aby ho lékař poučil dle § 36 odst. 2 zákona o zdravotních službách o následcích dříve vysloveného přání. Této povinnosti by se mohl lékař zprostit (jen za určitých okolností) s odkazem na své svědomí (tzv. výhrada svědomí).
Varianta druhá, tedy dříve vyslovené přání vepsané do zdravotnické dokumentace při přijetí pacienta do péče či během jeho hospitalizace, vyžaduje rovněž písemné poučení lékařem, nikoliv už ale ověřený podpis pacienta. O dříve vysloveném přání se učiní do zdravotnické dokumentace záznam, který podepíše pacient, zdravotník, který dříve vyslovené přání sepsal, a svědek. Kdo může, nebo naopak nemůže být svědkem, zákon výslovně neuvádí, nicméně i s ohledem na pravidla uvedená v jiných právních předpisech lze dovodit, že svědek nesmí mít na dříve vysloveném přání zájem – neměl by to tedy být ani nikdo z ošetřujících zdravotníků, ani např. nikdo z dědiců. Přitom platí, že vysloví-li pacient při přijetí do péče či během své hospitalizace dříve vyslovené přání, je povinností zdravotníků o tom učinit záznam. Tento záznam již nemá povinné obsahové náležitosti, neboť vyhláška č. 98/2012, o zdravotnické dokumentaci, jež je stanovovala v Příloze č. 1, byla novelizována.
Tato druhá varianta je však závazná jen pro toho poskytovatele zdravotních služeb (nemocnici, domácí hospic apod.), u něhož bylo dříve vyslovené přání sepsáno. Z toho vyplývá, že přeje-li si pacient sepsat dříve vyslovené přání, které by bylo závazné bez ohledu na to, kdo pacientovi zrovna poskytuje zdravotní péči, je praktičtější použít variantu první, kdy pacient sepíše dříve vyslovené přání sám v součinnosti s lékařem a dokument doplní o ověřený podpis.
Vedle dříve vysloveného přání si pacient dle § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách může při přijetí do péče (na začátku hospitalizace) určit osobu, která smí s navrhovanou léčbou udělit souhlas namísto něj (tzv. zástupný souhlas) v případě, že toho pacient není nebo nebude sám schopen. Zástupný souhlas je souhlas pouze se zdravotní péčí udělený v zastoupení – dle zákona o zdravotních službách (zejm. § 34 odst. 7).
Jsou to tzv. předběžná prohlášení upravená občanským zákoníkem. Podle něj je od 1. 1. 2014 možné, aby pacient předem (a nikoliv jen při přijetí do péče) určil, kdo jej má v rozhodování o další péči zastupovat, případně koho by si přál za opatrovníka. Takovéto předběžné prohlášení musí být podepsáno dvěma svědky, kteří na prohlášení a jeho obsahu nemají zájem a nejsou to osoby nevidomé, neslyšící, němé nebo neznalé jazyka, v němž je prohlášení učiněno. Svědci musí prohlášení podepsat, uvést své identifikační údaje a být schopni potvrdit schopnost prohlašujícího jednat a potvrdit i obsah jeho prohlášení. Svědci musí být osoby odlišné od zvoleného zástupce. Předběžné prohlášení je zastřešující výraz pro tři možnosti, jak řešit (obecně, tj. nikoliv jen zdravotní péči) své záležitosti: buď se sepíše projev vůle do budoucna (chci tu a tu péči a dožít ve svém bytě), nebo se zvolí zástupce (např. pro oblast rozhodování o zdravotní péči), který je oprávněn udělovat souhlas i nesouhlas, nebo se osoba vyjádří, kdo by měl být jejím opatrovníkem. Sepsal-li zároveň pacient dříve vyslovené přání a rovněž si určil zástupce nebo mu byl ustanoven opatrovník, platí, že zástupce pacienta i opatrovník jsou pak podle občanského zákoníku vázáni dříve vysloveným přáním pacienta. Zástupce či opatrovník, který za pacienta rozhoduje, rozhoduje ne podle sebe, ale tak, jak by si pacient sám přál, kdyby své přání mohl vyslovit, či tak, jak je uvedeno v dříve vysloveném přání.
Pokud zástupce nebo opatrovník nebude dříve vyslovené přání pacienta respektovat, je možné se obrátit na soud. Na soud je nutné se také obrátit vždy v případě pochybností nebo sporu o platnosti, obsahu či interpretaci dříve vysloveného přání (§ 42 a násl. občanského zákoníku).
I když má pacient sepsané dříve vyslovené přání, neznamená to, že by tím zrušil odpovědnost lékaře za odborné rozhodování. Pacient si tedy nemůže přát léčbu, která není indikována – tedy nemůže vyžadovat např. antibiotika, resuscitaci nebo dialýzu, pokud tyto úkony nejsou lékařem indikovány.
Dříve vyslovené přání je samozřejmě vysoce individualizovaný dokument, proto je velmi těžké poskytnout univerzální formulář, který by vyhovoval všem, kdo chtějí dříve vyslovené přání sepsat.
Jen pro představu, jak lze dříve vyslovené přání a předběžné prohlášení o zvolení si zástupce sepsat, nabízíme ke stažení tuto šablonu.
Kde hledat další informace?
Jsme si vědomi, že tento text nemůže postihnout všechny otázky, které Vás v souvislostech s dříve vysloveným přáním napadnou.
Další informace o DVP najdete na internetu, například na webovém portálu Umírání.cz. Zkušenosti s touto problematikou budou jistě růst a budou cenné.
Text kurzu vychází z textu letáku vydaného Cestou domů: Helena Krejčíková: Dříve vyslovené přání. Manuál nejen pro pacienty, Praha 2020.
