Slavíme 20 let Přihlásit / Registrovat

Puberťáci truchlí po svém

Mládež a truchlení

Mládež v zajímavém období mezi dětstvím a dospělostí: každý si vzpomínáme na svou pubertu a mnozí máme zažito leccos i s našimi vlastními dětmi. Je to čas „z extrému do extrému“ a to platí i při setkání se smrtí.
Ve vaší rodině někdo zemřel. Je to velká rána pro všechny – pro dospělé, pro malé děti i děti odrostlé, tedy pro puberťáky. Váháte, jak o úmrtí s dospívajícími mluvit, nechcete jim působit zbytečnou bolest? Nevíte, zda je vzít na pohřeb, nebo naopak nevzít, když tam jít nechtějí?

Následující řádky nabízejí rady a odpovědi. Hlavní věc je, že dospívající truchlí jinak než děti i jinak než dospělí.

Puberta je dynamické životní období, v kterém dospívající prožívá silné a proměnlivé emoce. Puberťák jde z extrému do extrému. Někdy je v kontaktu s blízkými otevřený a sdílný, jindy uzavřený až negativistický, aniž by tomu nejbližší rozuměli (a aniž by tomu někdy rozuměl on sám). Tváří se, že všechno ví nejlépe, a dává přednost názorům vrstevníků před dobře míněnými radami dospělých. Vyjít s puberťákem je těžké, ale vyjít v pubertě sám se sebou je možná ještě těžší. Pokud se k tomu přidá úmrtí blízké osoby, stává se situace mimořádně citlivou a složitou.

Skrývání pravdy, případně obelhávání v duchu „milosrdných lží“ je něco, na co jsou puberťáci mimořádně citliví.

Dospívající intenzivně prožívají napětí v rodině, které umírání a smrt provází, a mohou se cítit opuštěni těmi, kteří zůstali, pokud s nimi nemluví narovinu. Jsou-li v rodině malé děti, často se pozornost dospělých upíná spíše k nim. Puberťáci „bývají přece v pohodě“ a drží si odstup, takže jejich blízcí mohou snadno přehlédnout, jak moc potřebují jejich pozornost.

Pokud je v rodině více dětí či dospívajících, může každý z nich prožívat truchlení jiným způsobem, a tedy potřebuje z Vaší strany jinou formu pomoci. Důležitější než věk je osobnost truchlícího. Je potřeba vnímat a přijímat jedinečnost každého člena rodiny. Pozůstalého postihuje nejen samotný fakt smrti, ale ztráta všeho, co je se zemřelým člověkem spojeno.

Truchlení je vyčerpávající. S respektem pečujte o truchlící puberťáky i po jejich fyzické stránce. Věnujte pozornost jídlu; společným stolováním lze předejít nedostatečnému příjmu potravy i přejídání. Pro regeneraci sil je důležitý i dostatek spánku.

Čtyři dobré rady
  • Čekejte neočekávané.
  • Naslouchejte, naslouchejte, naslouchejte.
  • Obhajujte své dospívající dítě během truchlení ve škole.
  • Respektujte soukromí puberťáka. Pravděpodobně nebude truchlit společně s vámi.

 

Jak doprovázet dospívajícího při jeho truchlení po smrti blízkého člověka?

Následující body vám mohou pomoci:

Dospívajícímu nelžete, buďte upřímní a otevření. Jasně pojmenujte, co se stalo. Vyhněte se dvojsmyslným výrazům odešel, spí. Je namístě používat slova smrt, je mrtvý, už nežije, zemřela. Pro puberťáka je důležité sdílení, tedy i sdílení společné bolesti a smutku.

  • Nabídněte dospívajícímu aktivně se zapojit do přípravy pohřbu, např. vybrat některou z písní k obřadu, dárek zesnulému do rakve, motto na parte. Pokud však puberťák trvá na tom, že na pohřeb jít nechce, nenuťte ho. Dejte mu možnost změnit názor, ale pokud trvá na svém, nechte ho ve společnosti někoho jemu blízkého, ať prožije čas pohřbu podle sebe. Následně však společně hledejte nějaký jiný způsob, jak by se mohl junior se zemřelým rozloučit.

Je důležité, aby způsob rozloučení byl smysluplný, v očích puberťáka „ten správný“, nikoli pouhá formalita kvůli zvyklostem.  

  • Při změnách v uspořádání života s dospívajícím o všem dopředu mluvte, zjišťujte jeho názor a v rámci možností se ho snažte zohlednit. Tím vytváříte atmosféru jistoty a bezpečí. Pokud není puberťák k plánování změn přizván, vyvolává v něm nepředvídatelnost situace úzkost, která se v době dospívání často projeví vztekem.
  • Když dospívající potřebuje Vaši přítomnost, udělejte si na něj čas. Má-li potřebu být sám, nevnucujeme se mu. Nechávejte své dospívající dítě plakat a prožívat smutek. Nesnažte se ho násilně rozptylovat, rozveselovat, utěšovat. Ať vidí, že i vy jste smutní, že i vy pláčete, protože vás postihla ztráta. Plně prožitý smutek je podstatným krokem při utváření osobnosti.
  • Připravte se na to, že puberťák možná vůbec smutný nebude. Smrt blízkého jako by se ho nedotkla, chová se „necitlivě“ nebo klackovitě. Neznamená to, že by se z něj stával cynik nebo nějaký necitelný, zlý člověk, ale je to jeho způsob, jak reaguje na smrt v rodině. Může se také stát, že puberťák bude drsný ve vyjadřování, že se bude vztekat, bude trpět pocity nespravedlnosti, a dokonce vás může obviňovat. I to může být projev truchlení. Respektujte to a opakujte si, že zkrátka dospívající truchlí po svém.
  • Jindy se může dospívající „proměnit v malé dítě“, projevovat se infantilně, jako mnohem mladší. Třeba středoškolačka se najednou bude bát usínat sama, ve tmě apod. Buďte trpěliví. Netlačte puberťáky do aktivit, které dříve zvládali, ale nyní o ně nestojí, nebo je dokonce vnímají jako ohrožující. Dopřejte jim čas nasbírat síly. Časem se zase budou chovat tak, jak to odpovídá jejich vývojovému období.
  • Dospívajícímu dovolte i dál vzpomínat na zemřelého a buďte mu v tom nápomocní. Výlety na známá místa, vyvěšování fotek třeba na lednici, sledování videí a různé jiné aktivity pomohou učinit vzpomínky na zemřelého součástí každodenního života. Není to nevhodné, naopak; čím spontánněji, tím lépe.
  • Neměňte zaběhaný řád. Co možná nejvíce věcí nechte tak, jak byly před smrtí. Neměňte dosud fungující pravidla ani směrem k přílišné ochraně (omezení večerních aktivit venku či přespávání u kamarádů), ani k bezbřehé volnosti (neomezené hraní počítačových her). Dělejte jen ty nejnutnější změny. Známý, stabilní a předvídatelný řád nabízí oporu ve chvíli nejistoty a otřesu základních životních hodnot.

 

A co škola?

Škola je specifické prostředí zaměřené na výkon, kam puberťáci chodí každý den bez ohledu na to, co se děje v jejich rodině. Během truchlení mohou dospívající ve škole selhávat v úkolech, které dříve zvládali bez obtíží. Nezlobte se na ně, není to jejich chyba. Truchlení může provázet přechodná nepozornost, zhoršené soustředění i paměť. Promluvte s třídním učitelem a pokuste se s ním vytvořit ve školním prostředí pro truchlícího puberťáka zázemí, které mu pomůže náročným obdobím ve škole přijatelným způsobem projít.

Dospívající může lépe přijímat pomoc od vrstevníků nebo dospělých, kterým důvěřuje, ale kteří nejsou součástí jeho rodiny a proti kterým v rámci vývojového období právě nerevoltuje.

Buďte dospívajícím kdykoliv k dispozici, dávejte jim opakovaně najevo, že se na vás mohou obrátit. Současně však nebuďte zklamaní ani jim nevyčítejte, když se v těchto těžkých chvílích uchylují do bezpečí vztahů s kamarády a doma si chtějí udržet masku, že „o nic nejde“. Mějte přehled, s kým se stýkají a jak tráví volný čas. Současně jim však důvěřujte, že si dokáží najít vlastní způsob, jak smrt blízkého člověka přijmout. Někdy může být cesta puberťáka krkolomná a plná emočních zvratů, ale tak to v období dospívání bývá.

Podporujte dospívajícího, aby se nadále věnoval svým zájmovým činnostem. Aby trávil čas s kamarády, aby neměl výčitky kvůli tomu, že je veselý. Hloubka lásky k zemřelému se neměří tím, jak dlouhé a těžké je truchlení. Schopnost dokázat smutek odložit a vyladit se na radosti života je důležitým zdravým mechanismem, jak se se ztrátou milované osoby vyrovnat.

Pokud se puberťák uzavírá před veškerými sociálními vztahy a vyhýbá se i vrstevníkům, protože má pocit, že ho zkušenost se smrtí od ostatních vyčlenila, věnujte tomu zvýšenou pozornost! Izolace může vést ke komplikovanému truchlení, které vyžaduje konzultaci odborníka – psychologa či psychoterapeuta. Pokud si nejste jistí, vydejte se k němu sami.

Pamatujte!
  •  Mluvte s dospívajícími otevřeně a pravdivě.
  • Je v pořádku připustit, že ani vy neznáte odpovědi na otázky, které vám puberťák klade.
  • Pomoc, kterou máte puberťákovi v jeho smutku a truchlení poskytovat, nekončí ani oznámením úmrtí v rodině, ani pohřbem. Má pokračovat tak dlouho a takovou formou, jak konkrétní dospívající potřebuje.
  • My dospělí máme tendenci podceňovat kapacitu pubertálních dětí zpracovat těžkou ztrátu často proto, že se sami bojíme svých emocí.
  • Součástí života jsou nejen veselé věci, ale i těžká a smutná období. Nemá cenu před nimi utíkat. Truchlení je důležité období, které do života patří, má svůj smysl a řád a bolest obvykle za nějaký čas ustoupí nebo pomine.

Období dospívání je obecně obdobím pokusů a omylů. Junioři mohou experimentovat na mnoho způsobů, i v oblasti milostných vztahů, a zkoušet tak překonávat pocit ztráty a osamocení i smutek z úmrtí. Konfrontace se smrtí může v období dospívání přechodně vést i ke ztrátě smyslu vlastního života.

Dospívající potřebuje být ujišťován, že dospělí s ním tento čas zvládnou. Že ho neopustíte, že ho budete milovat, ať už bude truchlit sebesložitějším způsobem. K tomu budete potřebovat hodně trpělivosti.

Dospívajícím vůbec neprospěje, když je odstavíme od dění v rodině. Potřebují být vnímáni jako parťáci, kteří se mohou k novým událostem vyjadřovat a jejich názor je brán vážně.

Dospívající potřebují trávit dostatek času s vrstevníky a věnovat se aktivitám, které je baví, a to i v období smutku a truchlení.

Umožněte dospívajícímu dělat rozhodnutí, jako by byl dospělý. 
Dovolte mu také přijít si pro utěšení, jako by byl dítě.

Text kurzu vychází z letáku Puberťáci truchlí po svém, který vydala Cesta domů.