Mládež v zajímavém období mezi dětstvím a dospělostí: každý si vzpomínáme na svou pubertu a mnozí máme zažito leccos i s našimi vlastními dětmi. Je to čas „z extrému do extrému“ a to platí i při setkání se smrtí.
Ve vaší rodině někdo zemřel. Je to velká rána pro všechny – pro dospělé, pro malé děti i děti odrostlé, tedy pro puberťáky. Váháte, jak o úmrtí s dospívajícími mluvit, nechcete jim působit zbytečnou bolest? Nevíte, zda je vzít na pohřeb, nebo naopak nevzít, když tam jít nechtějí?
Následující řádky nabízejí rady a odpovědi. Hlavní věc je, že dospívající truchlí jinak než děti i jinak než dospělí.
Puberta je dynamické životní období, v kterém dospívající prožívá silné a proměnlivé emoce. Puberťák jde z extrému do extrému. Někdy je v kontaktu s blízkými otevřený a sdílný, jindy uzavřený až negativistický, aniž by tomu nejbližší rozuměli (a aniž by tomu někdy rozuměl on sám). Tváří se, že všechno ví nejlépe, a dává přednost názorům vrstevníků před dobře míněnými radami dospělých. Vyjít s puberťákem je těžké, ale vyjít v pubertě sám se sebou je možná ještě těžší. Pokud se k tomu přidá úmrtí blízké osoby, stává se situace mimořádně citlivou a složitou.
Skrývání pravdy, případně obelhávání v duchu „milosrdných lží“ je něco, na co jsou puberťáci mimořádně citliví.
Dospívající intenzivně prožívají napětí v rodině, které umírání a smrt provází, a mohou se cítit opuštěni těmi, kteří zůstali, pokud s nimi nemluví narovinu. Jsou-li v rodině malé děti, často se pozornost dospělých upíná spíše k nim. Puberťáci „bývají přece v pohodě“ a drží si odstup, takže jejich blízcí mohou snadno přehlédnout, jak moc potřebují jejich pozornost.
Pokud je v rodině více dětí či dospívajících, může každý z nich prožívat truchlení jiným způsobem, a tedy potřebuje z Vaší strany jinou formu pomoci. Důležitější než věk je osobnost truchlícího. Je potřeba vnímat a přijímat jedinečnost každého člena rodiny. Pozůstalého postihuje nejen samotný fakt smrti, ale ztráta všeho, co je se zemřelým člověkem spojeno.
Truchlení je vyčerpávající. S respektem pečujte o truchlící puberťáky i po jejich fyzické stránce. Věnujte pozornost jídlu; společným stolováním lze předejít nedostatečnému příjmu potravy i přejídání. Pro regeneraci sil je důležitý i dostatek spánku.
Jak doprovázet dospívajícího při jeho truchlení po smrti blízkého člověka?
Dospívajícímu nelžete, buďte upřímní a otevření. Jasně pojmenujte, co se stalo. Vyhněte se dvojsmyslným výrazům odešel, spí. Je namístě používat slova smrt, je mrtvý, už nežije, zemřela. Pro puberťáka je důležité sdílení, tedy i sdílení společné bolesti a smutku.
Je důležité, aby způsob rozloučení byl smysluplný, v očích puberťáka „ten správný“, nikoli pouhá formalita kvůli zvyklostem.
Škola je specifické prostředí zaměřené na výkon, kam puberťáci chodí každý den bez ohledu na to, co se děje v jejich rodině. Během truchlení mohou dospívající ve škole selhávat v úkolech, které dříve zvládali bez obtíží. Nezlobte se na ně, není to jejich chyba. Truchlení může provázet přechodná nepozornost, zhoršené soustředění i paměť. Promluvte s třídním učitelem a pokuste se s ním vytvořit ve školním prostředí pro truchlícího puberťáka zázemí, které mu pomůže náročným obdobím ve škole přijatelným způsobem projít.
Dospívající může lépe přijímat pomoc od vrstevníků nebo dospělých, kterým důvěřuje, ale kteří nejsou součástí jeho rodiny a proti kterým v rámci vývojového období právě nerevoltuje.
Buďte dospívajícím kdykoliv k dispozici, dávejte jim opakovaně najevo, že se na vás mohou obrátit. Současně však nebuďte zklamaní ani jim nevyčítejte, když se v těchto těžkých chvílích uchylují do bezpečí vztahů s kamarády a doma si chtějí udržet masku, že „o nic nejde“. Mějte přehled, s kým se stýkají a jak tráví volný čas. Současně jim však důvěřujte, že si dokáží najít vlastní způsob, jak smrt blízkého člověka přijmout. Někdy může být cesta puberťáka krkolomná a plná emočních zvratů, ale tak to v období dospívání bývá.
Podporujte dospívajícího, aby se nadále věnoval svým zájmovým činnostem. Aby trávil čas s kamarády, aby neměl výčitky kvůli tomu, že je veselý. Hloubka lásky k zemřelému se neměří tím, jak dlouhé a těžké je truchlení. Schopnost dokázat smutek odložit a vyladit se na radosti života je důležitým zdravým mechanismem, jak se se ztrátou milované osoby vyrovnat.
Pokud se puberťák uzavírá před veškerými sociálními vztahy a vyhýbá se i vrstevníkům, protože má pocit, že ho zkušenost se smrtí od ostatních vyčlenila, věnujte tomu zvýšenou pozornost! Izolace může vést ke komplikovanému truchlení, které vyžaduje konzultaci odborníka – psychologa či psychoterapeuta. Pokud si nejste jistí, vydejte se k němu sami.
Období dospívání je obecně obdobím pokusů a omylů. Junioři mohou experimentovat na mnoho způsobů, i v oblasti milostných vztahů, a zkoušet tak překonávat pocit ztráty a osamocení i smutek z úmrtí. Konfrontace se smrtí může v období dospívání přechodně vést i ke ztrátě smyslu vlastního života.
Dospívající potřebuje být ujišťován, že dospělí s ním tento čas zvládnou. Že ho neopustíte, že ho budete milovat, ať už bude truchlit sebesložitějším způsobem. K tomu budete potřebovat hodně trpělivosti.
Dospívajícím vůbec neprospěje, když je odstavíme od dění v rodině. Potřebují být vnímáni jako parťáci, kteří se mohou k novým událostem vyjadřovat a jejich názor je brán vážně.
Dospívající potřebují trávit dostatek času s vrstevníky a věnovat se aktivitám, které je baví, a to i v období smutku a truchlení.
Umožněte dospívajícímu dělat rozhodnutí, jako by byl dospělý.
Dovolte mu také přijít si pro utěšení, jako by byl dítě.
Text kurzu vychází z letáku Puberťáci truchlí po svém, který vydala Cesta domů.
