Paliativní péče deklaruje, že její součástí je zcela samozřejmě péče o pozůstalé po úmrtí nemocného člověka. Ideálně tedy péče o pozůstalé nezačíná náhle, ale je to proces začínající již v době péče. Úmrtí je nepochybně událostí zlomovou a mnohé se radikálně mění – pokud ale jsme pečujícím nablízku již v době péče, je jistě práce s nimi po úmrtí daleko přirozenější a komunikace snazší.
Když doprovázíme pozůstalé v jejich truchlení, vyžaduje to vždy mnoho trpělivosti, kreativity i zdrženlivosti. Čas je pro hojení smutku a návrat do života důležitý, ale nemůžeme jej, dokud se nenaplní, jako argument používat. Doprovázíme pokud možno s velkou trpělivostí – truchlící ji potřebuje, ve svém okolí ji mnohdy nenachází.
Postup událostí – vstupujeme do něj buď na počátku, nebo po úmrtí
- Loučení a rozloučení (postupně i pak při úmrtí)
- Reflexe nemoci a péče (co jsme zvládli, mohli udělat, udělali, co se přes vypětí a únavu povedlo)
- Vzpomínání na to, co se v životě zdařilo i nezvládlo, pohled na životní příběh
- Úmrtí
- Pohřeb
- Zařizování na úřadech, konfrontace se situací
- Truchlení
Když dolehne ztráta, začíná truchlení
- Přijetí ztráty jako reality – většinou po pohřbu
- Připuštění a prožívání emocí – nejen smutek, ale i mnoho jiných, od vděku po vztek
- Přizpůsobování se nové situaci v „novém světě“
- Citové odpoutání se a investice do jiných vztahů
Truchlení je zvláštní čas, truchlícím jinak plyne, je to významná životní zkušenost. Není to jen čas smutku, ale především období, ve kterém pozůstalý více či méně aktivně hledá možnosti, jak se adaptovat na novou životní situaci.
Formy kontaktu s pozůstalými
Na péči o pozůstalého se v paliativní péči podílí několik členů týmu:
- Zdravotní sestra – často je přítomna při úmrtí, nabídne pak 1–2 pozůstalostní návštěvy, přijde na pohřeb
- Lékař – účast na pohřbu, telefonát (často je třeba uklidnit, vysvětlit, sdílet. Pozůstalí mohou mít potřebu rozebírat bezprostřední příčinu smrti, průběh posledních dnů péče, svoji roli)
- Duchovní – modlitba, pohřeb, i aktivní účast – hodně záleží na tom, v jakém byl kontaktu s pacientem či rodinou
- Dobrovolník – odvoz postele, účast na pohřbu
- Sociální pracovník – píše kondolenci, realizuje pozůstalostní návštěvy, pomáhá s úředními záležitostmi, případně vede svépomocnou skupinu
- Psychoterapeut – provázení bezprostředně po úmrtí nebo terapie při pozdějších obtížích
- Všichni členové týmu – vzpomínkové setkání pro pozůstalé, zpravidla jednou za rok
Obecné překážky truchlení
Nedostatek/vyprázdněnost rituálů věnujících se konci života, absence pohřbů
Nezkušenost s úmrtím doma, se smrtí obecně
Nepřipouštění si vlastní konečnosti
Tabuizování smrti a všeho, co je s ní spojeno
U dětí – vydělování z truchlení, z účasti na pohřbu a při rozloučení
Komplikující osobní faktory při truchlení
- Bezdětný pár
- Úmrtí dominantnějšího z partnerů
- Rychlý postup nemoci a úmrtí
- Silný partnerský vztah
- Více dětí z více manželství
- Velké neuskutečněné plány
- Malá nebo neexistující sociální síť
- Výčitky svědomí z nedotaženého
- Neschopnost prožívat emoce
- Úzkostný typ osobnosti pozůstalého
- Komplikované majetkové vztahy
- Nízký finanční příjem
- Nesmíření se s lidskou smrtelností
- Neuskutečnění pohřbu nebo rozloučení
Doporučujeme Vám další informace pro pomoc v době zármutku a pro práci s nimi, možná někdy využijete i informace k truchlení dětí a k práci s nimi.
Základní rady pro komunikaci se zarmoucenými pozůstalými najdete v brožuře V domě zármutku, kterou vydala Cesta domů.
Přehledné a stručné rady týkající se truchlení u dětí, truchlení u mládeže a komplikovaného truchlení najdete v letácích, které jsou k prolistování on-line.
