Ve škole se učí spousta věcí ze všech oborů, některé věci pro život důležité se tam ale nikdy nedozvíme. Předpokládá se, že nás jimi provedou rodiče či prarodiče, že nás naučí život sám. Jedno z takových umění (o kterém se vám možná učitelé zmínili) bylo ve středověku ars moriendi: umění umírat. Smrt tehdy byla všudypřítomná a byla všem daleko více na očích, lidé umírali i malí, i mladí, na bojištích, na nemoci, které vy máte již několikrát bez problémů za sebou. Bylo třeba na smrt být připraven, bylo třeba umět poskytnout pomoc umírajícím a nemocným doma daleko více než nyní, kdy jsme si zvykli, že na to máme porodnice a nemocnice.
Je pravděpodobné, že vaši rodiče a učitelé s vámi o smrti nemluví, že mají pocit, že se vás ještě netýká, že máte být šťastní a veselí a nemyslet na těžké věci. Jenže se vám pak může stát, že vám umírá babička nebo dědeček, že kamarádovi zemřou rodiče při dopravní nehodě, že vám zemře kamarád – a vy najednou nevíte jak pomoci, jak být oporou, zda s pozůstalými mluvit nebo jim poslat smsku, zda je rozptýlit nebo naopak s nimi plakat, nebo raději dělat, jako by se nic nestalo. Velké dávné kultury, o kterých se učíte nebo jste se učili ve škole (Egypt, Řecko, Mezopotámie, Indie, Palestina...), uměly pomocí rituálů zacházet s věcmi, které nás přesahují a zároveň bytostně do našeho života patří, ba jsou ty nejdůležitější (narození, láska, manželství, smrt…). My to moc neumíme a jsme často bezradní.
Náš malý kurz vám nabízí pohled do nejběžnějších situací a problémů, které byste mohli potkat. Pokud si texty projdete a uděláte si test, třeba získané znalosti někdy někde užijete a budete vděční, že jste mohli pomoci. Nebo si budete lépe moci povídat o nesnadných tématech s přáteli? Nebo třeba poučíte své učitele? Hodně zdaru a nebojte se!
Pro základní orientaci vám může posloužit slovníček termínů z oblasti paliativní péče.
Zajímá vás nabídka kurzů Cesty domů? Jejich přehled najdete v Katalogu vzdělávacích akcí.
